Erika
Jediná naděje
1 díl:
Erika se vzbudila a zamžourala ospalíma očima. Nahla se, aby vypnula budík a pomalu vstala. Couravím korokem došla ke skříni zívla a otevřela ji. Chvíli přemíšlela a zamyšleně se dívala do skříně. Pak jakoby ji někdo dal facku nebo co. Okamžidě vzala první šaty které jí přišli pod ruku, hodila je na sebe a vyběhla z pokoje. Letěla po schodech a přitom si nasazovala ponožky. Nasadila si boty a běžela po písčité cestě ke stáji. "Tak co?" Zakřičela z dálky na dívku dívající se do stáje. "Je kouzelná! Pojď se podívat!" Odpověděla jí dívka. Erika vběhla do stáje a zasněně se podívala na krásnou bílou kobylku stojící v boxu. "No ne! Je to opravdu Jiskra?" udivila se Erika a zasněně si prohlížela koně. "Ano. A je naše," odpověděl jí její otec. "Nemůžu tomu uvěřit! Šampionka ve skocích v terénu je naše! A musim se přiznat že jsem celkem ráda že už toho závodění v blátě maj její klouby dost, alespoň ji můžeme mít," zasmála se Erika. Pak otevřela dveře boxu a vešla dovnitř. Pohladila její čelo položila svou hlavu na krk Jiskře. Eričiny blonďaté vlasi splívali se smetanovou hřívou a ony dvě vypadali jak dva bílí andělé. Najednou do stáje vstoupila těhotná žena a řekla: "Snídaně je na stole! Koukám že jste z Jiskry úplně paf. Já musim říct že jsem také moc ráda že tu je. Alespoň jí budu výdat každý den na pastvě jako dřív když jsem pomáhala Kateřině starat se o Jiskru. Protože ještě když jiskra závodila potřebovala celí tým lidí, aby byla spokojená! Nojo, ale každý to jednou musí prostě zapíchnout. Vjeřím že se jí tu bude líbit!" Ta žena byla Eričina matka a dřív patřila k týmu který jezdil s Jiskrou po závodech a staral se o ni. Všichni se vyhrnuli ze stáje a Erika jemně zaklapla dveře boxu, aby Jiskru nevirušila od jídla.
2 díl:
Vyšla ze stáje a ještě se šla podívat co dělají koně na pastvě. Najednou se nebe zatáhlo a začalo pršet. "Není nad kouzelný letní déšť!" usmála se a vběhla do ohrady, aby zavedla některé koně do stáje. Ostatní se totiž mohli schovat pod přístřešek jenomže se tam prostě všichni nevešli. Když zavedla Lilu, Bouřku a Mistra do boxů začala jí být zima tak se rozběhla dolů do restaurace kde bydleli. "No konečně! Já myslela že tam venku snad zůstaneš," usmála se Eričina máma a zase začala jíst. "Ne to ne. Já jsem jen zavedla nějaký koně do stáje," řekla Erika. "Aha tak se šupej převléknout nebo ti ten koláč vystydne!" podívala se její maminka na její šaty. Erika přikývka a vyběhla po schodech do svého pokoje. Tam se podívala z okna a už nepršelo "Nesnáším tyhle přeháňky! řekla a převlékla se rovnou do jezdeckého oblečení. Zase seběhla dolů vrazila si do pusi kus koláče a řekla: "Já se jdu projet na Jiskře." "Jen jdi trénovat, ale když bude pršet jeď domů!" odvětil Eričin táta. Erika si vzala helmu a šla. Když došla do stáje vynesla ze selovny Hektori věci protože Jiskra ještě neměla vlastní. Pěkně Jiskru vyhřebelcovala, osedlala a vyvedla ze stáje. Jiskra teď patří Eričině otci, ale jelikož jen Erika neměla vlastního koně a pan Tornol (Eričin táta) měl Mistra a vlastně podle papírů mu patřili skoro všechny koně ve stáji. Takže Erika doufala že Jiskru dostane. Nemohla mýt zatím koně protože mají ve stáji celkem 24 koní z toho jich 11 není jejich, ale jsou tam jen ustájení a 6 jich má jakoby rezervováno pár lidí kteří ve stáji pravidelně jezdí, 4 jsou všeoběcní na vícvik nestálích jezců a 1 je paní Tornolové (Eričiny mámi), 1 Veroniky (Eričiny sestry) a 1 pana Tornola (Eričininýho táty).
3. díl
Jiskra byla na vyjížďce celkem nervozní asi to bylo jen protože je v novém prostředí. Najednou se Jiskra splašila a cválala spátky ke stáji. Když Erika spatřila stáj myslela že umře. Stáj byla v plamenech a Erika s Jiskrou stáli opodál a s vyražemým dechem se jen dívali jak ostatní nosí vodu. Jakmile Erice došlo co se děje slezla Jiskry a běžela k pumpje vzít taky kýbl. Chvilku tam ještě lidé běhali s hrncemi, konvemi a kýbli aby uhasili rychle šíříci se oheň a potom přijeli hasiči a oheň uhasili. Když zmizel kouř všichni uviděli co se vlastně stalo. Nebylo to tak strašné, ale celá střecha levé části stáje byla pryč.
O tři dny později
Erika se vzbudula navlíkla na sebe oblečení a sešla dolů. Nasnídala se o šla se podívat co dělá táta. Táta lezl po střeše ještě s čtyřmi muži a opravoval zničené části střechy. "Ahoj jak to jde?" zeptala se Erika a usmála se na tátu. "No vypadá to že do konce týdne by se koně už mohli vrátit ze stodoli spátky do stáje, ale teď ještě přesně nevím jak dlouho to bude trvat." odpověděl Eričin táta a usmál se. Erika přikývla a šla ke stíji. Otevřela velikou dřevěnou bránu a vešla dovnitř. Koně se na ní vesele podívali a Erika se usmála. "Hned vás vyvedu na pastvu. Koně jen co uslyšeli slovo pastva nastražili uši Erika nejdříve vevedla Jiskru a potom Mistra a pak už to netrvalo dlouho a všichni koně ze stodoly byli na pastvě.
Dočasně pozastaveno
(Dominika, 23. 4. 2009 13:52)